Smířená

Sežmoulám poslední kapesník z papíru,

vlísám se do přízně tvých citů na míru.

Ve víru dechu vydechnu přání

dotknout se tiše vlasů tvých skrání.

Sklání se den, černá noc zebe,

neber mi sen kdy věřím v nebe.

Kde odvaha bere se, když na dno si stoupám?

Z té samé hloubi ve které doufám?

Že paprsek naděje vyklíčí z hlušiny,

zúrodní zem i vyprahlé pustiny,

že do osrdí zaseje plnou dlaň semínek

zrodí se sálavý života plamínek?

Sežmoulám poslední kapesník z papíru,

raději zůstanu v tichu a ve smíru.

Ve smíru se sebou i doteky dlaní

co nebloudí po mapě zmatených přání.

Sežmoulám poslední kapesník z papíru,

pošlu ti vzpomínku do hvězdného vesmíru.

(*3.2.2024)